Zvláštní postavení mezi americkými dobrodruhy zaujímá hrabě Gaston de RAOUSSET-BOULBON. Byl to člověk nadaný, čestný a plný ideálů, ale také ztřeštěný a panovačný a ve svých nereálných snech až mystický.
Pro svou "romantičnost a tragický osud" se stal hrdinou dobrodružných románů německého spisovatele Johna Rettclifea (u nás např. vyšel "Poklad Inků" nebo "Povstání v Indii" u nakladatele Aloise Hynka). Narodil se 5.května 1817 v Avignonu. Matka mu zemřela krátce po porodu a otec, který se uchýlil na svůj zámek Boulbon u Tarasconu, ponechal syna u babičky, markýzy de Sariac. Gaston byl chlapec nezkrotný a divoký a stařičká šlechtična na jeho výchovu nestačila. Přísný tatík ho proto umístil do jezuitského kláštera. Zde strávil celých devět let, než ho polovojenský režim semináře donutil k útěku. Když dosáhl osmnácti let, starý hrabě mu vyplatil dědictví a poslal ho ke všem čertům. Gaston, který během několika let v Paříži prohýřil všechny peníze byl na pokraji finanční katastrofy. Když se roznesly zprávy o zlaté horečce v Kalifornii, považoval to za znamení z nebes.
Do světa
V Bordeaux se nalodil na plachetnici "L´Avon", jejímž cílem byl přístav Chagres v Antilském moři. Hrabě se rozhodl překonat Panamskou šíji v místech, kde byl o 75 let později prokopán průplav. Po nevýslovných útrapách, které zažil při pochodu bažinatou džunglí zamořenou žlutou zimnicí, 6.listopadu 1851 dorazil do města Panama na pobřeží Tichého oceánu. Přeplavil se do San Franciska, ale francouzský konzul Dillon mu radil, aby se vrátil do Francie, neboť mu připadal pro život zlatokopa nedostatečně připravený. Raousset-Boulbon ale nebyl z těch, kdo ustoupí před překážkami, aniž se je pokusí zdolat. Usadil se v Marysvillu , ale brzy zjistil, že zlatokopectví je řemeslo namáhavé a nebezpečné. Vrhl se proto na obchod. Skupoval dobytek po rančích v Jižní Kalifornii a dodával čerstvé maso do obchodů v San Francisku, Benicii a Monterey. Brzy však našel tvrdou konkurenci v Američanech, kteří ho vytlačili z trhu. Raousset-Boulbon počal hledat nové zaměstnání. Tehdy přišel na myšlenku, že zkolonizuje část Arizony a předá ji Francii. Pro zdar tohoto podniku bylo třeba nejprve pevně zakotvit v Sonoře. K tomu potřeboval souhlas mexické vlády. Neváhal a vydal se do Mexico City a vyžádal si audienci u presidenta Aristy, darebáka, jehož jedinou ctižádostí bylo brát tam, kde se nejvíc dává. Po slibu tučné provize nechal Arista hraběti volnou ruku. Vznikla společnost "La Restauradora" a Rauosset-Boulbon počal v San Francisku verbovat dobrovolníky pro svůj projekt. Jeho vysněná "Sonorská republika" měla i svoji vlajku - byla ve francouzských barvách s nápisem "INDÉPENDANCE DE SONORE". Brzy získal okolo 270 mužů a 19.května 1852 se s nimi vypravil na lodi "Archival Grazie" do přístavu Guaymas v Kalifornském zálivu. Došlo však k neočekávané události.
Generál Blanc
V Mexiku se zatím vytvořila konkurenční společnost a podplatila vojenského velitele provincie Sonora generála Blanca. Hrabě musel navázat nové kontakty s prezidentem Aristou, ten však ztratil veškerý zájem o plány francouzské výpravy a snažil se je všemi prostředky zmařit. Hrabě byl vyzván, aby opustil Guaymas, ale ten odpověděl útokem na město Hermosillo, která bránila pětkrát početnější posádka než byly jeho síly a dobyl je. Hrdinné vítězství bylo ale zbytečné. Dobrodruh přišel o své nejlepší důstojníky a i o část mužstva, které dezertovalo, a skončil v žaláři, kde strávil tři měsíce mezi životem a smrtí zužován úplavicí. Neúspěch tohoto prvního pokusu ho však neodradil. Naopak, rok nato se vrátil do Mexika a dostal povolení založit v Arizoně francouzskou kolonii. Politické machinace se ale opět obrátily proti němu. Nový president Santa Anna, který dekret podepsal, své rozhodnutí několik hodin nato zrušil a vydal na hraběte zatykač. Když se Raousset-Boulbon vrátil do San Franciska, začal jednat a získal u tří bank úvěr k vybavení armády pěti tisíc dobrovolníků. Nesmíme zapomínat, že Spojené státy chtěly Arizonu samy získat a pravděpodobně mhouřily oči nad podnikáním excentrického hraběte v naději, že jim jeho výprava poslouží jako záminka k vojenské intervenci a tím k prvnímu kroku k budoucí anexi. První velká skupina 400 mužů vyplula 5.dubna 1854 ze San Franciska, ale škuner uchvátilo tornádo a vrhlo je na malý ostrůvek, odkud se trosečníci přeplavili do Guaymasu. Tam byli okamžitě odzbrojeni a uvězněni v přístavním vězení. Začínalo to špatně. Ještě tentýž den je ale osvobodil generál Yanes a vyzval hraběte, aby v zájmu míru co nejdříve opustil Mexiko. Neohrožený šlechtic však odmítnul a aby získal čas, pokoušel se vyjednávat. Yanes mezi tím obdržel posily a 12.května Mexičané přešli do útoku. Dobrovolnický oddíl, odstřelovaný ze střech a teras z pušek i děl, byl decimován a musel hledat útočiště v zahradě francouzského konzulátu. Dobrodruzi se přestali bránit teprve když jim byla zaručena bezpečnost. Navzdory dohodě vnikli mexičtí vojáci do budovy konzulátu a hraběte zajali. Toto bezpříkladné porušení mezinárodního práva je nepochopitelné. Francouzský konzul Clavo byl proti němu bezmocný.
Rauosset-Boulbon byl postaven před válečný soud. Přes statečný a ušlechtilý zásah kapitána Borondy, který založil obhajobu na oprávněné sebeobraně, byl hrabě odsouzen k smrti. V sobotu 12.srpna 1854 ho čekala popravčí četa. Ve věku třiceti šesti let zemřel tento aristokrat s dlouhým plavým knírem statečně na písku mexického pobřeží, protože se chtěl pokusit o velké dobrodružství. Bez prostředků, bez pomoci, opuštěn v neštěstí těmi, kdo se báli, že by se kompromitovali, kdyby se ho zastali.
