Guvernér, dobrodruh a lovec otroků Luis de CARVAJAL y de la Cueva (cca1540-1590) byl zřejmě prvním bělochem, který pronikl z Mexika do vnitřního Texasu. Narodil se v Portugalsku ve městě Mogadouro kolem roku 1540.
Jeho otec don Gaspar de Carvajal a matka Catalina de León byli židovští konvertité ke křesťanské víře, kterýžto fakt mu v budoucnu přinesl nemálo potíží a dovedl ho až k tragickému konci.
Strmá kariéra
Rodina jeho matky byla zapojena do obchodu s otroky, a to především v západoafrické Guiney. Díky značným příjmům žili osm let v blahobytu ve Španělsku ve městě Leon Sahagún. Když mu zemřeli oba rodiče, poslal ho jeho strýc z matčiny strany Duarte de León zpět do Portugalska, kde se mladík věnoval deset let studiu. Poté strávil tři roky v Africe. Zde, na Zeleném mysu (Cape Verde), pracoval ve funkci královského pokladníka v lukrativním obchodu s černými otroky. Posléze emigroval do Španělska, do Sevilly, a nabyté zkušenosti zúročil tentokrát v obchodu s obilím a vínem. Roku 1564 se v Lisabonu oženil s Guiomarou de Ribera Nunez, krásnou dcerou portugalského otrokáře a černé domorodky.
O dva roky později, poháněn finančními ztrátami a manželskými neshodami, Carvajal odplul do Nového Španělska (dnešní Mexiko) na vlastní lodi v hodnosti admirála Španělské indické flotily. Po přistání ho místokrál jmenoval soudcem v přístavním městě Tampico. Po dobrodružství toužící šlechtic se s vervou chopil nové funkce a roku 1568 si zapsal svůj největší úspěch - zajal na pobřeží u Tamaulipasu 77 Angličanů z posádky pirátského kapitána Johna Hawkinse, jehož loď byla těžce poškozena v bitvě se španělskou flotilou u Veracruzu.
Místokrál Martín Enríquez de Almanza, který v něm získal nekompromisního úředníka, ho určil jako velitele vojenského oddílu, jehož úkolem bylo zpřístupnit cestu mezi Río Pánuco a zlatými doly v Mazapilu. Bylo také třeba zlikvidovat nepřátelské indiánské bandy, které řádily u ústí Rio Grande. Tito zločinci měli na svědomí přes 400 obětí ze tří ztroskotaných španělských lodí na pobřeží ostrova Padre Island. Během úspěšné kampaně Luis de Carvajal překročil Rio Grande, a při jejich pronásledování se ocitl až ve středním Texasu, a stal se tak prvním Španělem, který se do těchto míst dostal.
Jak chutná moc
Roku 1578 byl úspěšný vojevůdce předvolán do Ciudad de Mexico, kde se musel bránit nařčení, že zneužíval svých pravomocí při obchodu s indiánskými otroky. Tentokrát se ještě se ctí obhájil a jeho prestiž dokonce stoupla tak, že ho o rok později "Koncil pro Indie" doporučil králi, aby ho jmenoval guvernérem a "generálním kapitánem" nové provincie nazvané Nuevo Reyno de León. Tato provincie se rozkládala na severovýchodě dnešního Mexika a jejím hlavním střediskem byl přístav Tampico. Ke kolonizaci nového území Carvajal povolal 100 vojáků a na 60 ženatých řemeslníků se svými rodinami. Je bezpečně dokázáno, že řada z těchto osadníků byli španělští Židé, kteří chtěli uniknout náboženskému pronásledování a doufali najít nové domovy za oceánem.
Guvernér se pustil neodkladně do pacifikace "své země" a od Tampica až k zálivu St.Joseph Bay zakládal osady a pevnosti s takovou vervou, že se brzy dostal do právního sporu s floridským guvernérem Pedrem Menéndezem de Avilésem.
Z měst, u jejichž kolébky tento neúnavný muž stál, se sluší jmenovat San Luis Rey de Francia (dnešní Monterrey), Almadén (pozdější Monclova) a Ciudad de León. V touze po stále větším území ignoroval teritoriální nároky sousedních provincií Nueva Galicia a Nueva Vizcaya a bezostyšně všude otevíral doly na drahé kovy a zotročoval domorodé Čičimeky, které potřeboval jako kovkopy. Rozpínavý guvernér pronikl při svých výbojích až daleko na sever - k dnešnímu texaskému hlavnímu městu Austinu.
Ve spárech inkvizice
Carvajalovo arogantní chování však nepopuzovalo pouze okolní guvernéry, ale ani nový místokrál Lorenzo Suárez de Mendoza, IV Conde de la Coruna, který nastoupil do svého úřadu v roce 1580, ho neměl příliš v lásce. V lednu 1587 ho povolal na audienci do Ciudad de Mexico. Carvajal, ačkoliv musel tušit, že ho v hlavním městě nečeká žádná pochvala, pozvání uposlechl a tím vlastně rozhodl o svém dalším osudu. Coruna věděl, že obvinit mocného šlechtice z otrokářství a vyvražďování Indiánů, se mine účinkem. Konec konců již jednou podobné nařčení úspěšně setřásl. Měl proti němu mnohem větší kalibr - Svatou inkvizici! Ta vytáhla na světlo také minulost jeho rodičů a nuevoleónský guvernér byl označen za tajného žida, který zakázaný judaismus šíří i mezi svými blízkými. Byl okamžitě uvězněn i s celou rodinou a zatčen byl i jeho věrný spojenec Gaspar Castaňo de Sosa.
23. února 1590 byl donedávna nejmocnější muž Mexika odsouzen na 6 let tuhého žaláře, které si měl odpykat v exilu mimo území Nového Španělska. Několik dní před vykonáním rozsudku však Luis de Carvajal náhle zemřel ve své cele a milosrdná smrt ho tak uchránila před dalšími hrůznými událostmi. Došlo k monstrprocesu, při kterém inkvizitoři mučili i Carvajalova synovce Luise a na základě jeho výpovědi zatkli mezi Carvajalovými kolonisty 120 praktikujících židů včetně jejich rodin. 8. prosince 1596 je krutí katani při velkém autodafé dílem pověsili, dílem upálili na hlavním náměstí v Ciudad de Mexico. O život přišla většina Carvajalovy rodiny včetně sestry Franciscy a jejích dětí Isabely, Cataliny, Leonory, Gaspara, Miguela, Mariany a Any. Luis de Carvajal mladší se zabil skokem z okna, aby se vyhnul dalšímu mučení. Podařilo se uniknout pouze synovci Baltasarovi do Taxca, odkud se dostal do Evropy. Nicméně trestu se nevyhnul a byl odsouzen k smrti v nepřítomnosti.
