Po přestřelce se rozezvučely telegrafy a dostaly celý stát do pohybu. Stovky obyvatel Minnesoty chtěly dokončit to, co se započalo v Northfieldu. Psanci byli brzy spatřeni jak ujíždějí přes blízkou vesnici Dundas.
Bob Younger nosil svou zraněnou ruku v pásce, Jim Younger měl zavázaná ústa lněným obvazem, Frank James měl ovázanou nohu kusem látky.
Konec James-Youngerova gangu
Banda se dostávala vpřed jen pomalu. Stopaři pročesávali lesy, na mostech stály hlídky a ozbrojení muži na koních patrolovali v ulicích. Když byli čtyři dny po přestřelce objeveni lesní hlídkou, postoupili pouze o 25 kilometrů. Před pronásledovateli si však drželi náskok. O několik dní později se říkalo, že jsou v Blue Earth Woods, na cestě do Mankata. Zde se tlupa rozdělila. Jesse, jež vyvázl z bitky nezraněn, táhl v pozdní odpoledne s Frankem dál. Prorazili celou řadou ozbrojených hlídek. Z jedné vystřelili a kulka projela Frankovým kolenem a uvízla v Jesseho stehně. Prchali však dál. Ukradli dva koně a pokračovali do teritoria Dakota.
Několik dní po rozpuštění bandy se dostali Youngerové a Charlie Pitts do léčky. Bylo to u Madelie, vzdálené asi 40 kilometrů od Mankata, v křoviskách mezi švestkovými stromy. Bojovali až do té doby, kdy už jen Bob Younger byl schopen stát na nohou. Zoufale křičel: “Hoši jsou všichni rozstříleni na kusy. Pro Boha, nechte mě žít!“
Charlie Pitts byl mrtev, všichni tři Youngerové zraněni. Byli zatčeni a přesvědčeni, že budou lynčováni. Když stanuli před vrchním soudem v minnesotském St.Paulu a dostali doživotí, vypadali téměř vděčně. Jesse a Frank dorazili do Dakoty a jejich stopa se ztratila u Sioux Falls. Tam pokračovalo fiasko z Northfieldu. Ukradli dva koně ze dvora jistého farmáře, jeden byl na jedno, druhý na obě oči slepý. Přesto se bratrům na těchto herkách podařilo pronásledovatelům definitivně uniknout. Po minnesotském debaklu se Jesse a Frank ukrývali. Pokoušeli se sestavit novou bandu, se kterou v pozdějších letech přepadli tři vlaky, avšak jejich velké časy byly pryč. Jejich umění spočívalo v tom, že dokázali mezi loupežemi zůstávat stále na svobodě a přitom si udržovat lesk a jistou popularitu.
Několik měsíců po výprasku v Northfieldu se Jesse objevil ve svém rodném státě. Ve Fultonu vyhledal Dr.Martina Yatese, aby mu ošetřil střelnou ránu na stehně. Poté zašli na večeři do hotelu Whaley, kde seděli u stolu s několika Pinkertonovými agenty, kteří se zabývali honbou na Jesseho Jamese. Byl to typický Jesseho husarský kousek, vždy se dobře bavil! Později, v Lousville v Kentucky, narazil na D.G.Bligha, prvního detektiva, kterého poslali na Jamesův gang. Jesse si s ním popovídal a později mu poslal pohlednici, na které mu sdělil, že na Jesseho Jamese narazil. Léta hledali detektivové i tajní federální agenti oba bratry v Kentucky, Texasu i jejich domovském Missouri. Šerif z Clay County strávil více nocí než by mohl spočítat, číhajíce za keři u Samuelovic farmy. Ale Jesse a Frank se úzkostlivě vyhýbali svému starému úkrytu. Když přesto přijeli do Missouri, obvykle zůstávali v Kansas City. “Nejlepší skrýš pro muže s penězi je velké město“, řekl Frank James později jednomu reportérovi. “Tam většina lidí vypadá stejně“.
Za stálé bydliště si bratři zvolili Nashville v Tennessee. Jesse si s manželkou pronajali dům v Boscobel Street na východě města, kde byl znám jako J.D.Howard, obchodník s obilím. Frank žil jako B.J.Woodson na jedné farmě v blízkosti. Mr.Howard a Mr.Woodson byli někdy celé týdny z domu, což však sousedům nepřišlo podezřelé, neboť oba považovali za dobré otce rodiny. 31.srpna 1875 přišlo na svět první dítě Jesseho a Zee. Byl to syn, pokřtěný jako Jesse Edwards James. Annie porodila Frankovi 6.února 1878 chlapce, pojmenovaného Robert Franklin James. O rok později se Jessemu narodila dcera Mary Susan. V říjnu 1879 se Jesse vrátil do Missouri, aby se pokusil o comeback. Na farmě východně od Clay County rozdal brokovnice a masky narychlo sestavené bandě a v noci na 8.říjen přepadli u Glendale vlak The Chicago, Alton & St.Louis. Vše dopadlo podle plánu a lupiči odcválali s 40.000 dolary. Jesse se vrátil do Tennessee, avšak jeden chudý farmář, který se také podílel na přepadení, byl identifikován a zatčen. Po několika výsleších přiznal účast na akci a Jesseho určil jako vůdce.
Toto doznání bylo začátkem pádu bratří Jamesových. Když už svým kumpánům nemohli nahánět hrůzu ani dodávat pocit jistoty a soudržnosti, konec byl neodvratný. V roce 1881 učinili poslední zoufalý pokus obnovit si v Missouri svou starou slávu. 15.června přepadli vlak společnosti Chicago, Rock Island & Pacific Railroad nedaleko Winstonu. Zabili průvodčího Williama Westfalla a jednoho cestujícího jménem Frank McMillan. Výtěžek loupeže byl 2.000 dolarů. Poslední vlaková loupež se odehrála 7.září 1881. Banda zaútočila na vlak Chicago & Alton Line u Blue Cutu nedaleko Glendale v Missouri. Lupiči vytrhali koleje, zastavili vlak a ztloukli do bezvědomí zaměstnance, který jim odmítnul otevřít sejf. Než Jesse opustil vlak, vtiskl, podle starého zvyku, strojvůdci do dlaně dva stříbrné dolary a řekl: “Zde máte, a dejte si zítra ráno na zdraví Jesseho Jamese“. Tentokrát byl zisk 3.000 dolarů v hotovosti a šperky za několik tisíc, o které obrali pasažéry.
Zrada a hanebná smrt
 |
| Bob Ford |
Několik členů bandy bylo zatčeno a ti promluvili. Úřady si postupně udělaly obraz o rivalitě a nekázni uvnitř nové skupiny. Guvernér Missouri, Thomas Crittenden, chtěl tuto skutečnost využít. Přesvědčil železniční společnosti, aby vyplatily odměnu 5.000 dolarů za každého dopadeného člena bandy a 5.000 dolarů navíc za Jesseho a Franka. Tato nabídka zlákala dva muže, Roberta (Boba) Forda a jeho staršího bratra Charlese, kteří byli jeden čas členy Jamesova gangu. (Zúčastnili se přepadení vlaku u Blue Cutu).
Počátkem roku 1882 sdělil Bob Ford, guvernérovi, že Jesseho Jamese dobře zná a že chce pomoci při jeho zatčení. Jesseho poznal přes společného přítele Dicka Liddela, který byl také členem bandy. Guvernér navrhl Dickovi podmínky, za kterých se může vzdát, což tento brzy poté udělal. Jednadvacetiletý Bob Ford se setkal s šerifem Clay County a společně se dohodli na plánu. Ford si měl prozatím udržovat Jesseho důvěru. To jistě nebylo jednoduché, neboť jak se zjistilo, že se Dick Liddel udal, začali být Jamesové nedůvěřiví.
24.listopadu 1881 Jesse, stále ještě pod jménem J.D.Howard, odvezl svou ženu a děti do města St.Joseph v Missouri, kde se nastěhovali do malého domku v Lafayette Street. Dům stál na kopci, ze kterého mohli pozorovat široké okolí. Jesse byl neklidný, možná tušil, že mu jsou agenti v patách. Když se později, v březnu 1882, objevily dva známé obličeje – Bob Ford a jeho bratr Charles – srdečně je pozdravil a pozval je do domu. Charles znal Bobův plán a chtěl mu pomoci. Avšak u legendární události, která se stala 3.dubna, byl pouhým divákem. Bob Ford později vylíčil guvernérovi Crittendenovi s neuvěřitelným zápalem, co se tehdy stalo. Nikdo jiný nemohl zprávu přednést lépe i když se Fordovo svědectví poněkud odchyluje od pozdější, mnohem známější verze: “Ráno 3.dubna jsme šli s Jessem, jako obvykle před snídaní, dolů do města koupit noviny. Kolem osmé hodiny jsme se vrátili domů a usadili se do předního pokoje. Jesse seděl na židli zády ke mně a četl si přinesený Republican, vycházející ve St.Louis. Já jsem si vzal do ruky Kansas City Times a ihned mi padla do oka zpráva, že se Dick Liddel udal úřadům. V tom okamžiku vešla Mrs.Jamesová a oznámila, že je hotová snídaně. Vedle mě stála židle, na které ležela šála. Rychle jsem pod ni strčil noviny. Jesse to nemohl vidět, ale vstal a když šel okolo, šálu vzal a hodil ji na postel. Sebral noviny a šel do kuchyně. Cítil jsem, že je hra u konce, ale následoval jsem ho a sedl si naproti ke stolu. Paní Jamesová nalila kávu a sedla si na konec stolu. Jesse na stole rozložil noviny a přelétl řádky. Náhle řekl: “Ale, podívejme se, Dick Liddel se udal“, a divně se na mě podíval. “Mladý příteli, proč jsi mi nic neřekl o Dickově zradě? Nebo jsi o ničem nevěděl?“ Klidným hlasem jsem mu odpověděl, že jsem o tom skutečně nevěděl. “No“, řekl, “to je zvláštní. Před třemi týdny se vzdal a ty jsi byl v jeho blízkosti. To mi celé nějak smrdí“. Díval se na mě dál tím divným pohledem, až jsem vstal a šel do předního pokoje. O minutu později jsem slyšel, jak Jesse odstrčil židli a šel ke dveřím. Vešel s úsměvem a zastřeným hlasem mi řekl: “Nic se neděje Bobe, všechno je v pořádku“. Okamžitě mě napadlo, co doopravdy chtěl. Věděl jsem, že z něj nemohu dělat hlupáka. Na to byl příliš inteligentní a opatrný. Ve stejném momentě věděl zrovna tak dobře jako já, že jsem zde, abych ho zradil. Ale nechtěl mě zabít před očima své ženy a dětí. Šel napříč pokojem k posteli, odepnul si pásek s revolvery a hodil ho na ni. Bylo to poprvé v mém životě, co jsem ho viděl bez tohoto opasku. Snažil se u mě vyvolat dojem bezstarostnosti, jakoby se u snídaně nic nestalo. Zastavil se pod jedním obrazem, zahleděl se na něj a řekl: “Ten obraz je strašně zaprášený“. Na obraze jsem neobjevil ani smítko prachu, ale on si přistavil židli, na kterou vylezl a začal plátno čistit. Když tam tak stál neozbrojen, zády ke mně, náhle mě napadlo. “Teď nebo nikdy! To je šance! Když ho nedostaneš teď, dostane on tebe večer“. Bez dalšího přemítání jsem vytáhl revolver a zamířil. Slyšel natáhnout kohoutek a v okamžiku, kdy se otočil, jsem zmáčknul spoušť. Kulka ho zasáhla přímo za uchem a on spadl se židle k zemi mrtev“. Než doběhla paní Jamesová do pokoje, oba Fordové uprchli. Vzápětí se přiřítil šerif se svými pomocníky. Dobře věděl, co se v domě chystá. K domku se už sbíhaly davy lidí, aby si prohlédly pana Howarda – legendárního Jesse Jamese. Bob Ford se běžel udat a byl postaven před místopřísežný soud v St.Joseph. Sdělil, že je vinen a byl odsouzen k trestu smrti. O dvě hodiny později dorazil telegram od guvernéra Crittendena, který ho viny zprostil.
Slepá spravedlnost
Za několik měsíců poslal Frank James dopis guvernérovi, ve kterém mu nabídl, že se přijde udat, bude-li zproštěn viny. Měl totiž strach, že bude také zákeřně zavražděn pinkertonovci. Guvernér mu sdělil, že ho zprostit viny nemůže, protože ještě nebyl za své zločiny souzen. Ujistil ho však, že s ním bude jednat férově. 5.října 1882 svolal Crittenden své spolupracovníky a reportéry do kanceláře s tím, že pro ně má důležité sdělení. Když se všichni shromáždili, vstoupil do místnosti ledově klidný Frank James a pateticky prohlásil: “Pane guvernéra, jsem Frank James. Předávám vám své zbraně a tímto se odevzdávám do rukou zákona“.
Guvernér přijal pás s remingtonem a podal gangsterovi pravici. Frank byl poté odvezen vlakem do Independence. Na nádražích, kudy projížděl, se srocovaly holdující davy. Noviny v St.Louis si kladly otázku, jestli se vzdal Frank státu Missouri anebo stát jemu. Frank James byl vzat do vyšetřovací vazby kvůli vraždě cestujícího McMillana, ke které došlo při přepadení vlaku poblíž Winstonu. Soudní jednání proběhlo v přeplněném divadle v Gallatinu – ve městě, kde banda řádila před 14 lety. Stát, který nezvládnul Franka zatknout, jej nezvládl ani odsoudit. Naposledy se postavili lidé z Missouri za muže, kterého oslavovali jako hrdinu bojů za osvobození jižních států. Ještě než začalo soudní přelíčení, věděl žalobce William Wallace, jak bude proces probíhat. Podíval se na lavici poroty a řekl: “Rozsudek od zde přítomných přísedících, již vlastně padl“. Jednání se změnilo ve frašku. Když byl jako svědek povolán generál bývalé konfederační armády Joseph O. Shelby, zvolal nahlas: “Kde je můj přítel a bratr ve zbrani? Aha, tam jej vidím! Pokud mi dovolíte, rád bych svému kamarádovi potřásl rukou, tomu, který po mém boku bojoval za práva Jihu!“
Po tomto prohlášení, se jevily další Frankovi činy pouze jako maličkosti. Podle očekávání byl osvobozen. Bylo mu čtyřicet let a žil dalších dvaatřicet – dost dlouhou dobu, aby viděl, jak se jiné bandy pokoušejí napodobovat činy James-Youngerova gangu. Západ byl plný zločinců, kteří chtěli dokázat, že jsou lepší než ti první a nejznámější z amerických desperátů. Avšak Frank James již nemusel dokazovat nic. Jediné výstřely, pocházející od něho, byly z revolveru, kterými startoval koňské dostihy anebo otevíral výroční jarmarky. Dvě z mnoha činností, které dělal, aby se živil poctivě. Časem se z něj vyvinul malý politický filosof. Bankéři a velkopodnikatelé, které tak účinně okrádal, u něho nenacházeli milost. “Pokud by v této zemi byla opět válka“, řekl v roce 1897, “bude to válka mezi kapitálem a prací, mezi boháči a bratrstvem dělných lidí. A já jsem dnes zrovna tak připraven bojovat za americké pracující, jako jsem za mlada bojoval za svobodu jižních států“.
Frank James zůstal až do smrti patriotem Jihu. Zemřel pokojnou smrtí, zapomenut, 18.února 1915 – ve věku 72 let. Colemu, Jimovi a Bobovi Youngerovým chybělo Frankovo štěstí, nebo jeho vychytralost. Byli totiž zatčeni ne v rodné Missouri, ale v seveřanské Minnesotě, kde s nimi nezacházeli právě v rukavičkách. Bratři Youngerové zmizeli ve státní věznici Stillwater, kde živořili dlouhá léta pod dohledem strohých unionistických dozorců. Všechny žádosti o milost se míjely účinkem. V roce 1889 umírá ve vězení nejmladší z bratrů – Bob – na tuberkulózu, stár 34 let. Cole a Jim dál žijí ve stálém očekávání milosti. Konečně se jim otevřely brány kriminálu, ale zůstávali nadále odsouzenými občany bez jakýchkoliv práv. Jim Younger si dlouho na svobodě nepobyl. Zamiloval se do jakési starší ženy, ale protože jako bezprávnému občanu mu nebyl povolen sňatek, z nešťastné lásky spáchal v roce 1902 sebevraždu. Cole přestál všechny útrapy a pokoření, a v roce 1903 mu byla vrácena občanská práva. Vrátil se do Missouri, kde ho vítaly prořídlé davy. Společně s Frankem Jamesem založili James-Younger Wild West Show a vyrazili mezi své věrné fanoušky. Čas však nemilosrdně zapracoval a úspěch projektu nenaplnil jejich očekávání. Na stará kolena se Cole Younger věnoval obchodu, a to velmi prozaickému – prodával pomníky a náhrobní desky. Zemřel roku 1916. Bylo mu 72 let, stejně jako jeho parťákovi Frankovi Jamesovi.
A jak skončili bratři Fordové? Po zákeřné vraždě si rozdělili s pinkertonovci vypsanou odměnu a zmizeli ze státu. Charles Ford, vyděšený z předpokládané pomsty Franka Jamese, putoval od města k městu jako štvanec, několikrát si změnil jméno, aby nakonec 6.května 1884 spáchal sebevraždu. Bob Ford o svém činu vydržel, s pochopitelných důvodů, mlčet poměrně dlouho. Nakonec se ale rozhodl, že podrobnosti o zastřelení Jesse Jamese svěří, za tučnou odměnu, tisku. Tím si ale podepsal rozsudek smrti. 8.června 1892 ho v městečku Creede v Coloradu zastřelil jižanský mstitel jménem Edward O´Kelley. V místním saloonu na něj křiknul “Hello Bobe“ a vypálil do něj dávku sekaného olova. Přesně deset let od chvíle, kdy Ford sám poslal na věčnost Jesse Jamese.
