Marko Polo

Marko Polo se narodil nejspíše roku 1254 v italských Benátkách, městě které v této době ovládalo velkou část evropského obchodu s východními krajinami.

Právě síla Benátek a oslabení byzantské říše otevřela dveře k východním zemím pro podnikavé italské obchodníky jakými byli i bratři Matteo a Nicolo Polo. Oba pocházeli z benátské obchodnické rodiny a cestou do dalekých krajů chtěli vytvořit nové obchodní cesty, na kterých by poté mohli participovat. Globalizace. Pojem, který se v posledních letech dostal ke každému. Neustále slyšíme, jak se náš svět díky globalizaci zmenšuje, jak je rychlejší a nepřehlednější. Jestli to je správně či ne, ponechme stranou. Spíše se zeptejme, kde má globalizace počátky. Kryštof Kolumbus, Vasco da Gama, Goncalvo Velho Cabral a mnozí další se podíleli na spojení světa po moři. Co ale cesty po zemi? Tisíce bezejmenných mužů a žen, kteří vytvářeli tzv. hedvábnou stezku a celkově spojení mezi východem a západem, zajisté stojí také za zmínku. Ovšem tím nejznámějším ze všech je Marko Polo. Proč? Protože se zachovala kniha Milión.

„Po sedmnáct let, jež strávil ve východní Asii, měl Marko Polo na onu dobu jedinečnou příležitost cestovat po obrovském geografickém prostoru jako zvláštní zplnomocněnec neomezeného panovníka.“ Těmito slovy líčí Markovo poslání Hermann Schreiber ve své knize Mořeplavci, cestovatelé, objevitelé. Tato věta ukazuje velkou výhodu, kterou oproti jiným cestovatelům měl. Měl čas, čas dívat se kolem sebe a poznávat. Své poznatky nadiktoval na konci 13. století v janovském žaláři svému spoluvězni Rusticellimu z Pisy.

 

Život plný dobrodružství

Nejprve si ve zkratce připomeňme životní osudy Marka Pola, ale také jeho strýce a otce. Marko se narodil nejspíše roku 1254 v italských Benátkách, městě které v této době ovládalo velkou část evropského obchodu s východními krajinami. Právě síla Benátek a oslabení byzantské říše otevřela dveře k východním zemím pro podnikavé italské obchodníky jakými byli i bratři Matteo a Nicolo Polo. Oba pocházeli z benátské obchodnické rodiny a cestou do dalekých krajů chtěli vytvořit nové obchodní cesty, na kterých by poté mohli participovat. Mattea a Nicolo působili v polovině 13. století v Cařihradu, stejně jako množství jiných benátských obchodníků. Právě hlavní město skomírající byzantské říše jim posloužilo jako odrazový můstek pro velkou cestu na konec tehdy známého světa.

Kolem roku 1250 vyrazili na dvůr velkého chána. Jejich cesta vedla z Cařihradu do Arménie a dále do Persie, kde navštívili například Bucharu. S doprovodem nakonec dorazili do Pekingu, sídelního města velkého chána – Kublaje. Pobyt na jeho dvoře byl pro Benátčany úspěšný, získali si přízeň panovníka. Roku 1266 se vydali zpět do Evropy s poselstvím pro křesťanského papeže. Měli s sebou zlatou tabulku, která jim zaručovala pohodlný a nerušený pohyb po říši velkého chána.

Po třech letech dorazili do Acconu, kde je zastihla zpráva o úmrtí papeže Klimenta IV. A tak se bratři vydali do svého domova a tam čekali na zvolení nového papeže, které se nakonec protáhlo na dva roky. Ještě než byla nová hlava Vatikánu zvolena se Nicolo a Matteo vydali zpět do Acconu, aby podnikli cestu zpět do Pekingu. Měli strach, že se Kublaj na ně rozhněvá, když se tak dlouhou dobu nevracejí. Na novou cestu se s nimi již vydal i syn Nicola Marko. Nová kurie byla zvolena a tato zpráva zastihla bratry a mladého Marka na cestě do Acconu. Nový papež Řehoř X. předal třem cestovatelům z rodu Polo dary pro chána Kublaje, například i svěcenou vodu z vatikánského chrámu.

 

Marko vyráží na životní cestu

Pro Mattea a Nicola druhá a pro Marka první velká cesta do zemí chána Kublaje trvala tři a půl roku, než dorazili do Pekingu. Chán Kublaj je opět vřele uvítal a seznámil se s Markem, který se brzy stal předním oblíbencem. Marko začal pro velkého chána plnit dokonce vládní úkoly. Využil znalosti čtyř místních jazyků a působil jako vládní vyslanec chána v různých provinciích. Celkem plnil chánovu vůli sedmnáct let. V posledních letech Markův otec a strýc začali toužit po návratu do Benátek.

Marko jejich přání sdílel, ale narazil na nečekaný a tuhý odpor mongolského panovníka. Po zdlouhavém smlouvání chán s odjezdem svých oblíbenců souhlasil. Museli ovšem nejprve doprovodit jeho dceru do Indie. Jela se tam provdat za místního panovníka. Po splnění tohoto úkolu se vydali na vytouženou cestu zpět na starý kontinent. Do Benátek cestovatelé dorazili až roku 1295. Jejich přivítání nebylo nijak vřelé. Nikdo je nepoznal a v jejich rodném domě se usadili příbuzní, kteří nechtěli věřit, že se skutečně navrátili vlastníci paláce. Na důkaz svého postavení tři cestovatelé vypárali ze svých šatů množství drahých kamenů. Potom již byli všemi uznáváni a vedli život jako před svojí cestou.

Pro Marka ale dobrodružství neskončilo. Nejspíše roku 1298 se zúčastnil bitvy mezi Janovem a Benátkami, byl zajat a skončil v janovském vězení. Zde sdílel celu s rodákem z Pisy Rusticellem. Literát Rusticello sepsal, na základě Markova výkladu, cestopis, který je znám pod názvem Milión. Vězení v Janově pro Marka nebylo nijak hrozné. Bohatí Janované k němu chodili, aby si poslechli jeho zážitky z cest. Propuštěn byl zřejmě čtyři roky po zajetí. Jeden z největších cestovatelů středověku zemřel 8. dubna 1324 v Benátkách.

 

Milión

Samotný Milión, rozdělený do tří knih, přináší velké množství zajímavostí. Pojďme se na některé z nich podívat. V první knize je například popis tekutiny podobné oleji. Tímto se Marko Polo stává první známým Evropanem, který popisuje naftu. O Persii se zmiňuje jako o zemi, která byla zcela zničena po tatarských vpádech. Podivuhodné zde bylo uctívání ohně jako božstva, čímž Marko naráží na zoroastrismus.

Důležitým městem na seznamu benátských cestovatelů byl Samarchan, známý spíše pod názvem Samarkand, stará rezidence mongolských chánů. Za návštěvy Markem Polem byl plný muslimů a prý se zde udál zázrak v kostele Jana Křtitele, čímž je doložena přítomnost křesťanské menšiny. Několik kapitol je věnováno tatarskému válečnému umění a spravedlnosti. Marko Polo vyzdvihuje otrlost a nenáročnost při válečných taženích, stejně jako výborné uspořádání vojska, skvělou disciplínu a práci s koňmi. Na účet dodržování práva připomíná autor širokou škálu trestů a možnost se z trestu vyplatit.

Druhá kniha začíná povídáním o nádheře a moci chána Kublaje, na jehož dvoře Marko působil. Opakuje, že Kublaj je z rodu Čingischána, a začal vládnout roku 1256. Byl dobrý voják a správce svého národa. Další část je o vzhledu a charakteru chána Kublaje. Měl čtyři manželky a množství souložnic, které u něho na směny sloužili. 28. 9. každého roku se slavily chánovy narozeniny. Marko nám zanechal zprávu o pompézních hostinách a drahých rouchách velmožů, kteří vždy chtěli přijít na hostinu co nejlépe oblečeni.

Další důležitou oslavou byl tatarský Nový rok, ten připadal na 1. 2. a v Cambalu se každoročně pořádala přehlídka slonů. Zvykem bylo vyměňování darů a dárků. Velkou zajímavostí této části líčení je popis kamene, který hoří jako dříví. Tím Evropu mladý Benátčan seznamoval s uhlím. Marko Polo se věnoval i Tibetu. Popisuje některé zvyky Tibeťanů. Podivuhodné je, že se muži nechtěli oženit s pannou. Očekávali od svých budoucích partnerek totiž zkušenosti. Celá země byla v této době zcela zničena od tatarských dobyvačných válek.

Třetí kniha je věnována Indii a části Afriky. Marko Polo nazýval i některé africké země Indií. Tato část cesty byla vlastně návratem Mattea, Nicola a Marka Polo do Evropy. Nejprve

do Indie dovezli dceru chána a poté se přes Afriku dostali až do Benátek. Poslední část třetí knihy Milionu patří Africe a dodatkům o Tatarech žijících na sever od Číny, na Sibiři. Marko Polo popisuje jurty, saně tahané psy a polární krajinu, kterou nazývá krajem temnot.

 

Odkaz Marka Pola

Kniha Milion představuje jedno z vrcholných středověkých cestopisných děl. Marko Polo jako první podal přesvědčivé svědectví o krajích dalekého východu a především o Číně. Z mnoha řádků lze vysledovat první příznaky globalizace. Zatím byly ještě nesmělé, ale propojení Eurasie započalo. Benátčané využili příznivé mezinárodní situace a zavedli obchodní cesty až do Pekingu. Tento obchod byl přerušen až pádem mongolského panství během 14. století.

Přínos Milionu je důležitý také pro dnešní badatele a zájemce o středověké cestování. Podává ukázku náhledu středověkého Evropana na zcela odlišný svět Asie. Podstatné jsou také etnografické paralely. Závěrem nechme ještě jednou promluvit Hermanna Schreibera. „Na dlouhou dobu je Marko Polo posledním v řadě těch, kteří dychtí jen po vzdělání, chtějí sloužit poznání a pravdě; takoví se pak s mladistvou radostí ze světa, později pak s mužným nadšením pro dobrodružství chápou dané příležitosti, aby nám podali obraz světa…“