V kolonizaci Severní Ameriky se angažovali Španělé, Angličané, Francouzi, Nizozemci a v menší míře též Švédové a Rusové. Také Portugalci se pokusili zabrat kousek Nového světa. Jedním z dobyvatelů byl dnes již takřka zapomenutý mořeplavec Gaspar CORTE-REAL (cca 1450 - 1501).
Byl nejmladším ze tří synů portugalského šlechtice, námořního kapitána, Joao Vaz Corte-Reala a narodil se okolo roku 1450 ve městě Angra do Heroismo na ostrově Terciera na Azorském souostroví. Otec byl za své zásluhy při plavbách na Island a do Grónska jmenován guvernérem ostrova.
Ve službách osvíceného krále
Gaspar, již jako mladík, doprovázel svého otce na jeho výpravách na sever, při nichž získal znalosti, jak navigovat loď v nekonečných prostorách Atlantského oceánu. Jak bylo ve středověku zvykem, pobývali mladí aristokraté v rodinách vysoké šlechty jako panoši, kde si také doplňovali vzdělání. Je známo, že Gaspar žil určitý čas v Lisabonu jako služebník vévody z Beji. Roku 1480 se přestěhoval zpátky na Azory, aby spravoval pozemky svého otce. Když se v roce 1491 stal vévoda z Beji portugalským králem Manuelem I., povolal bratry Corte-Realovy na svůj dvůr.
Roku 1498 vladař projevil zájem o průzkum západních území, která objevil v minulém roce John Cabot. Pojal myšlenku, že spadají podle Tordesillaské smlouvy (podepsané 7.6. 1494 mezi Španělskem a Portugalskem) do sfér zájmů Portugalska. V roce 1500 pověřil Gaspara Corte-Reala, aby prozkoumal Nový svět a nalezl legendami opředený, a všemi mocnostmi hledaný, průjezd do Číny.
Dne 16. června 1500 vyplul z Lisabonu s pěti loděmi na severozápad. Ve stopách svého otce dorazil 12. července do osady Brattahlith na pobřeží Grónska. Malá kolonie, kterou navštívil v minulosti i Gasparův otec, byla těžce zdecimována. Epidemie „černé nemoci“, zavlečené z Islandu, a neustálé útoky domorodců ji takřka vyhladily. Gaspar pomohl jednu takovou invazi odrazit, ale když viděl neutěšený stav osadníků, vrátil se s nákladem kožešin a tuleního tuku domů.
(Podle jiné verze se dostal do ledových polí nedaleko Grónska a byl unášen ke kanadskému břehu, kam nakonec dorazil. Navštívil údajně i Labrador, který popsal jako zemi zarostlou hustými lesy, obývanou divokými domorodci oblečených ve zvířecích kožešinách.) There were three Corte Real brothers: Gaspar Corte Real
Otrokářská výprava a záhadné zmizení
Následující rok se vypravil znovu hledat Severozápadní průliv, tentokrát se třemi karavelami. Doplul k Labradoru, kde se setkal s Indiány kmene Naskapi, a poté sledoval pobřeží až k Novému Foundlandu.
Výprava připlula pravděpodobně do dnešní zátoky Notre Dame. Obrovské stromy, které se daly použít na nejvyšší stožáry, velké množství tresek, lososů a sleďů i bohatství zvěřiny učinily na Portugalce nesmazatelný dojem. Země byla nazvána “Terra Verde“ (“Zelená země“). Nejvíce ale bílé objevitele potěšili četní domorodci, které mohli prodat do otroctví: vzali sebou do Lisabonu sedmapadesát mužů, žen a dětí. O těchto Indiánech z kmene Beotuků píše Corte-Realův současník Alberto Cantino toto:
„Vojáci přivlekli na lodě asi 50 zajatců. Viděl jsem tyto lidi, dotýkal se jich a zkoumal je. Jsou o něco vyšší než průměrní Evropané a mají štíhlá těla a jemně formované údy. Muži nosí dlouhé vlasy, obličeje pak mají potetované velkými vzory. Jejich oči jsou zelenavé, a když je na člověka upřou, působí jejich obličej dojmem velké opovážlivosti. Jejich řeč je nepochopitelná, nikoli hrubá, ale spíše lidská. Jejich vystupování je velmi přívětivé, hodně se smějí a dávají najevo největší spokojenost. Tolik o mužích.
Ženy mají malé prsy, krásná těla a příjemné obličeje a jejich pleť je nutno považovat za světlejší než pleť mužů. Zdá se, že to jsou stejná stvoření jako my sami. Chodí zcela nazí kromě toho, že pohlaví mají zakryta kůží z divokých zvířat. Nemají ani zbraně, ani železo, nicméně při veškeré práci nebo vytváření předmětů používají kamenné nástroje, které jsou tak ostré, že s nimi dokážou roztít i tu nejtvrdší substanci.“
Gaspar Corte-Real pokračoval dále na jih, ale tam jeho vlajková loď náhle zmizela. Dvě zbylé lodě se vrátily do Lisabonu v říjnu 1501, ale třetí s vůdcem výpravy, se nikdy neobjevila. Jeho bratr, Miguel Corte-Real, který velel jedné z karavel, se v roce 1502 vydal ztraceného sourozence hledat, zůstal však rovněž pohřešovaný.
Jeho osud je zastřen tajemstvím. V minulém století byl objeven v ústí řeky Taunton, v Berkley v Massachusetts, čtyřicetitunový kámen (tzv.Dighton Rock), na kterém profesor Edmund B.Delabarre v roce 1912 identifikoval starobylý nápis v portugalštině se jménem Miguel Corte-Real, s portugalskými erby, údajně datovaný rokem 1511.
Zněl: „Miguel Cortereal z vůle Boží, náčelník indiánů.“
Tento kámen byl ponořený pod vodou po mnoho let. Někteří učenci však považují tento nápis za podvrh.
V roce 1503 se nejstarší ze tří bratrů, Vasco Anes Corte-Real, chtěl vypravit na moře a pokusit se o jejich záchranu, ale král mu to nedovolil a odmítnul expedici financovat. Poté se Portugalsko vzdalo myšlenky doplout legendárním průjezdem do Číny a zájem o Severní Ameriku v dalších letech upadal, protože podnikání v Africe a Asii bylo mnohem výnosnější. Pobřeží Severní Ameriky však zůstalo cílem portugalských rybářů.