Po úchvatných dokumentech Mikrokosmos, Ptačí svět a Oceány přicházejí Jacques Perrin a Jacques Cluzaud s Příběhem lesa. Ne tropického pralesa s exotickou zvěří, ale toho nám dobře známého lesa, který máme za humny a který pulsuje překvapivě bohatým životem. Tou nejmodernější technikou natáčeli tvůrci čtyři roky na desítkách lokací po celé Evropě, dokonce žili v lese se sledovanými divokými zvířaty.
Jen díky unikátním metodám natáčení dokážou autenticky převyprávět příběh lesa od doby ledové až po současnost a zachytit vzrušující koloběh života v něm, který ohromí dospělé a i dětské diváky.
PROČ TENTO FILM
„Každý z nás viděl působivé záběry divokých zvířat v Africe. Ale víte, jak to vypadá uvnitř liščího doupěte? Běželi jste někdy sto metrů lesem spolu s divočákem a smečkou vlků? Stáli jste někdy dva metry od skotačícího kolouška? Když jsme poprvé viděli záběry středoevropské přírody v Příběhu lesa, říkali jsme si to samé, co recenzent The Hollywood Reporter: „Neuvěřitelné. Jak vůbec bylo možné to natočit?" Už dlouho jsme neviděli dokument, u kterého by se dětem i dospělým tak tajil dech. Film nás uhranul tím víc, že nepopisuje vzdálenou realitu, ale tajemství, která jsou skryta kousek od nás, a přesto jsme je až doteď nepoznali."
Jan Noháč, Aerofilms
.jpg)
CESTA K ÚŽASNÝM ZÁBĚRŮM
Abychom vylíčili 20 000 let historie divokých zvířat v Evropě, strávili jsme spoustu času přemítáním, sněním a bláhovým přemýšlením. Je vůbec možné natočit film na téma, kterému člověk stoprocentně nerozumí? Člověk by musel být úplný blázen, aby se vrhl do takového dobrodružství. Každý film je hazard a nadšení je našim jediným vodítkem. A PŘÍBĚH LESA byl dvojnásobným hazardem, protože jsme přidali k prostorové dimenzi i tu časovou. Člověk musí mít odvahu se ztratit, aby se zase našel. Náš scénář byl otevřen nepředvídatelnému, pochybám a překvapením tak dlouho, jak to jen bylo možné. Scenáristé měli maximální svobodu.
Na papíru je možné cokoli. A tuto svobodu jsme si udrželi až do té doby, než se film stříhal, čímž jsme pěkně zkomplikovali práci všem těm, kteří mají na starosti harmonogram, rozpočet, vyhledávání lokací a práci se zvířaty. Celé scény třeba přes noc zmizely ve střižně a vynaložené úsilí přišlo vniveč. Hodně času jsme trávili speciálně přímo na místě s divokými zvířaty ve snaze zachytit určitý magický okamžik. V přírodě nemůžete ovládat osvětlení jako na place. Musíte čekat, obrnit se trpělivostí a vnořit se do scenérie.
.jpg)
Nevědět, kam míříme, je jediným způsobem, jak si zachovat zvědavost a touhu dostat se co nejblíže. Ta nás pohání od začátku. Jde o porozumění zvířatům, ke kterým máme velmi blízko a které také cítí, třesou se touhou nebo strachem a sdílejí s námi naše teritorium a dějiny. Abychom tyto emoce dostali k divákům, museli jsme přestat být vzdáleným pozorovatelem a ponořit se přímo do daného okamžiku, účastnit se samotného života, vrhnout se do centra dění mezi zvířata, která jsme „pozorovali”, a žít v jejich světě stejně jako oni.
V kinách od 5. mája!
