Mnohí z vás poznajú Nepál ako krajinu, kam sa každoročne vyberie množstvo milovníkov hôr na vyhlásené vysokohorské prechody v tieni mohutných Himalájí. Toto horské kráľovstvo však ponúka aj mnoho trailov pre milovníkov horskej cyklistiky.
A tak, až sa vyskytnete v tomto kúte zemegule, spomeňte si na tento článok a v medzerách medzi behaním pod zasneženými velikánmi naskočte na bicykel a vydajte sa napríklad na jeden z mnohých skvelých trailov v kopcoch okolo Kathmandu.
Horské bicykle zoženiete v turistickej štvrti Thamel
Na prvý pohľad je požičanie bicykla v hlavnom meste Nepálu brnkačka. Horské bicykle tu v turistickej štvrti Thamel ponúkajú na každom kroku. Zo skúseností to však už nie je tak jednoduché, ako sa môže zdať. Naleštené bicykle v požičovniach pôsobia síce na prvý pohľad dobrým dojmom, ale po pár kilometroch ázijských ciest sa často vyskytne nejaká viac, či menej závažná technická porucha. Okrem zábavy z jazdy na bicykli tak počítajte aj s tým, že s veľkou pravdepodobnosťou budete mať možnosť zoznámiť sa osobne s Nepálčanmi a získať zaujímavé skúsenosti pri hľadaní, kde by váš chorý bicykel opravili. Jedno januárové ráno som nasadol s mojimi kamarátmi na bicykel a spoločne sme vyrazili v ústrety objavovaniu nových chodníkov v okolí. V Nepále si často pripadáte ako o niekoľko storočí späť. Prechádzame rušné trhy, blúdime spleťou úzkych uličiek, kľučkujeme medzi stovkami ľudí, rikšami, posvätnými kravami a hromadami odpadkov. Na okraji Kathmandu ešte dokupujeme zásoby banánov a pomarančov na cestu a behom okamihu sme z rušného veľkomesta preč. Pred nami je asi 20 km stúpania s prevýšením viac ako 700 metrov. Našťastie sú nepálskej cesty úplne odlišné od tých českých a tak, aj keď sa to podľa mapy nezdá, máme pred sebou minimálne dve zábavné hodiny jazdy v "teréne".
Jazda do dediny Kakani
Hneď za Kathmandu sa hlavná výpadovka z mesta (ktorá však skôr pripomína naše cesty 4. triedy) mení na poľnú cestu, na ktorú občas niekto vylial trochu asfaltu. Kľučkujeme medzi dierami, do ktorých by ľahko zapadol aj dobre živený slon, preskakuje stáda kôz blokujúce cestu a občas sa brodíme úsekmi hlbokého jemného prachu. V týchto miestach sa vždy ako na zavolanie objaví, na inak tichej ceste, až po okraj plný autobus a za veselého mávania vysmiatych pasažierov nás zanechá dusiacich sa v oblakoch prachu a dymu. Po hodine zábavnej jazdy sa pred nami objavujú prvé výhľady na vzdialenú dedinu Kakani týčiacu sa na hrebeni vysoko nad nami. Okolo nás sú nádherné výhľady do hlbokého údolia plného terasových políčok a malých osád. Po ďalšej hodine objavujeme asi dva súvislé kilometre pekného asfaltu, ktorý nás sprevádza až do malej dedinky Kaulethana s malebným trhom a úžasnými výhľadmi na Himaláje. Odbočujeme na lesnú cestu pozdĺž hrebeňa, po ktorej je to už len posledných pár kilometrov do najvyššieho bodu nášho výletu, osady Kakani.
Národný park Shivapuri-Nagarjuna
Máme pred sebou ešte ďalších 40 kilometrov cesty späť do Kathmandu a tak len neradi opúšťame pohodlie malej čajovne s dych vyrážajúcou panorámou Himalájí. Na okraji dediny prekračujeme hranice národného parku Shivapuri-Nagarjuna a vchádzame do pralesa, ktorým sa vinie 17 kilometrov dlhý singltrack zakončený ďalšími 12 kilometre strmého zjazdu až na okraj Kathmandu... /článok ďalej pokračuje v original češtine/.
Šubin se hned po prvních pár metrech jízdy pralesem poroučí do křoví ve strži pod námi. Na jeho super raketě přestala úplně brzdit zadní brzda a jak záhy zjišťuje, přední už má také namále. Nevíme co je před námi, tlačí nás čas, a proto se rozhodujeme pokračovat v cestě. Přece jen bychom v Kakani asi nevymysleli nic lepšího jak odvoz na oslíkovi zpět do města. Úzká stezka se klikatí nahoru a dolů nádherným pralesem. Šubin mi vypráví, jak do těchto končin před pár lety zabloudil tygr a roztrhal několik vesničanů. Kde je mu konec nikdo neví. Strážcům parku se ho nepodařilo odchytit a já jen doufám, že na žádného tygra tentokrát nenarazíme. O kus dál vjíždíme na malou mýtinku s úžasnými výhledy na celou hradbu Himalájí. Nalevo od nás se rýsují Annapurny a Manaslu, před námi masiv Ganesh Himaláje a daleko na východě, ta malá tečka, to je prý Mount Everest. Stezka se přibližuje k civilizaci, a tak se o pár kilometrů dál začínají objevovat první terasy rýžových políček, mezi kterými vykukují bílé štíty hor. Během toho všeho kochání se a užívání si úžasného trailu prorážím na kameni zadní duši. V načervenalém světle zapadajícího slunce se snažíme rychle defekt opravit. Pumpička z půjčovny sice vypadá hezky, ale ať se snažíme jak chceme, žádný vzduch z ní prostě nevychází. Po 20 minutách zoufalého nafukování zjišťujeme, že náhradní duše, kterou jsme v půjčovně dostali, je ještě více děravá jak ta původní. Opět s kolem ven, sundat znovu plášť a hurá lepit. Lepidlo je pro jistotu už sto let vyteklé v krabičce a poslední dvě záplaty drží na děravé duši jen silou vůle. Dalších 20 minut usilovného nafukování duše prokládáme nadávkami na "úžasnou" půjčovnu kol a navzájem se ujišťujeme, že tam už si nikdy nic nepůjčíme. Komická výměna duše nám zabrala hodinu a půl a po západu slunce konečně míříme zpátky do Kathmandu. Dlouhý sjezd do údolí si nakonec moc neužíváme. Šubinovi nefungují brzdy, je už téměř tma a mrznoucí prsty nám připomínají, že je zimní období. Na hranicích Kathmandu, 15 kilometrů před cílem mám opět prázdné kolo, pro změnu přední. Při představě dalších dvou hodin lepení zastavujeme první dodávku jedoucí směr Thamel, hážu kolo na střechu a s vidinou brzké večeře usedám do místního MHD. Nebýt v Asii, za pár minut bych byl v cíli. V Kathmandu však dodávka poskakuje hodinu v zácpě a kličkuje mezi dírami v silnici. Představuji si jak Šubin s Nabaraj už někde čekají v hospodě u momo knedlíčků a teplého čaje. Z mých myšlenek mě vytrhává velká rána! Zapadli jsme s autem do velké díry a nemůžeme z ní ven. Polovina osazenstva přeplněné dodávky musí ven tlačit. Ani 15 silných chlapů však s dodávkou nemůže pohnout. Zbylých 15 pasažérů dvanáctimístného vozidla musí také ven. Vzdávám to a poslední dva kilometry do Thamelu jdu radši pěšky...
