Cesta do jiné Dimenze na kole aneb Lidl cyklotour 22. 7. 28. 7. 2020

Můj milý deníčku, po roční odmlce byli tři chlapi opět na cestách, po první coronavirové vlně byli nadržení na cestování. Tentokrát jsem si splnil svůj sen vidět Gabčíkovo, Tomáš sen najít jinou dimenzi. Zdeňkův sen byl jet s námi (minimálně dvě přání se splnila).

Asi s ohledem na coronavirus byl trošku problém najít ideální spoj do Vídně (m.j. drahý), ale vše se zdařilo a odpoledne 22.7.2020 už raisujeme po našem starém hlavním městě - Vídni. Mají tam dobré a husté cyklostezky, výborně nás po nich provedly mapy.cz (nejlepší navigační aplikace) a tak jme bez potíží projeli, obdivovali Dóm svatého Štěpána kde Rudolf Habsburk nechal cca měsíc vystavoval mrtvé tělo mého oblíbeného krále Přemysla Otakara II.

cyklopartia
Na startu a u Dómu svatého Štěpána (pár měsíců později tu stříleli islámští teroristé)

 

Z Vídně jsme projeli kolem několika pamětihodností, přes Prátr a vyjeli přes nudapláž, kde jsme se i zchladili a navázali družební styk. Trošku se nám z té nudy zamotala hlava, že jsme místo na cyklostezku vjeli do obrovského chemického závodu. Naštěstí naše kultury jsou si blízké a Tomáš nalezl díru v plotě, která byla hned u naší cyklostezky. Navigace -  mapy.cz, registrovala i uzávěry cyklostezky, kterou Rakušané vylepšovali. Ke konci našeho dne jsem si myslel, že navigaci přelstím a cestu zkrátím, neboť jsem mistr ve čtení map a skvělý v orientaci, v nalézání zkratek … ale jak to většinou bývá, je to zpravidla dál nebo alespoň horší cestou.

Těsně před Hainburgem jsme si trasu zkrátili, ale museli cca 30 kg těžká kola vynést po schodech na obrovský most. Ubytování zajištěné Tomem, večeře, vše fungovalo, kluci stihli i saunu. V noci bylo hrozné teplo a zjistili jsme, že sleva není zadarmo (levnější ubytování) cca v 03 00 nás vzbudily divné zvuky, pípání a jakoby manipulace popelnic, zjistili jsme, že nás ubytovali nad přijímací stanici poštovních zásilek, kterou už od těch 03 00 hod provozovali, nejhorší byl pípák náklaďáků při couvání. Za den, 58,8 km + 2 km v Bohumíně, tedy celkem cca 60 km.

cyklopartia
vpředu Tomáš zleva, Pavel zprava

 

cyklopartia
Pavlovy zkratky

 

Další den nás čekala dlouhá etapa, posilnili jsme se v Lidlu, v dálce viděli Děvín a za chvíli se koukali na domeček paní prezidentky Radičové (taková ta obrácená postel). Za Bratislavou nám poradil místní informátor krásnou stezku podél kotvení Hausbótů, pak jsme pokračovali kolem nekonečného Gabčíkova, kde jsme se s Tomem i koupali.

Gabčíkovo nás fascinovalo svou rozlehlostí, ale i celkem nepěknou vodou (špinavější než za Vídní). Před výjezdem od Dunaje jsme si pochutnali v maďarské Czardě a kluci i dali spánek. Já pokračoval po značené cyklotrase, spáči porušili všechny zákazy a cestu si zkrátili nesportovně a protizákonně po hrázi. Trochu jsme kufrovali při hledání ubytování (hodně podobných ubytování s podobnými názvy). Ubytování bylo sice skromné a jeté, ale s přístupem do termálům. Skvělé zakončení etapy, relaxace v bazénech kde to bylo jak v České kolonii, spali jsme jak miminka. Do Dunajské středy 86,5 km + 2 km k Lidlu, cca 90 km (švindlíři méně).

gabčikovo
Nekonečné Gabčíkovo a ptáci

 

gabčikovo
Dunajská Streda koupele, účastníci výpravy: vlevo Pavel, Tom uprostřed, vpravo Zdeněk

 

Pokračujeme do Nitry, první km vedou po skvělé cyklostezce, která opět končí v chemickém závodě, pak pár km nepříjemných, kdy na silnici 3. třídy je celkem provoz, pokud bych někoho nazval debilem, tak by to byli řidiči aut zn. Audi, doslova se o nás otírali. Naštěstí pokračujeme vedlejšími a polními cestami, takticky se nám podaří schovat před přeháňkou. Ubytování v Nitře je luxusní. Večeříme americká žebírka v české hospodě, Tomáš Amarouny. Večer ještě okukujeme Nitru a její pamětihodnosti, mj. mám potíže se zažíváním, bo mě Tomáš předávkoval magnéziem. Centrum je poznamenané kreativitou Komančů, hrad vylepšený sochou Slezana Karla Wojtyly (Jan Pavel II), socha se podobá trochu Batmanovi. Za den na kole 70 km + procházka po Nitře cca 8 km.

nitra
Nitra

 

 

Další den je vrchol zájezdu - na vrchol Tribeče

Před expedicí nás Tomáš strašil paranormálními jevy, mizením lidí, šílenstvím, jinou dimenzí místa… A opravdu, zažili jsme mimořádné jevy. Den započal tím, že se mi ztratily slipy a ponožky, během cesty si připadám jak horský vůdce David z filmu Trhlina, neustále mi vypadává a kolabuje navigace (jsem ale úspěšnější a skupinu k cíli dovedu). Během jízdy se přede mnou objeví bílá paní, postava jako z Hororu. Je šíleně teplo, jsme unaveni, rozhodneme se rozbít tábor a chvíli spočíváme v hamakách. Občas podléháme i malomyslnosti, že to vzdáme, ale zpívám si píseň Járy Cimrmana (tam kde umírají sobi…). Vzmůžeme se a poslední vyčerpávající úsek kola tlačíme. Na vrcholu Tribeče a na konci sil potkáváme výletníka s knihou Trhlina. Tomáš se raduje jako malý, konečně někdo kdo tomu rozumí. Později o nás kolega napíše článek - Výstup na Veľký Tribeč z dediny Kostoľany pod Tribečom. Jak to bylo těžké nahoru, dolů jsme měli rychlý a krásný sjezd, někteří místy i let (Pavel), nejlepší pivo po dlouhé době ve Zlatnu. Na závěr přišpiněný penzion v Zlatých Moravcích nad rušnou ulici s kostkami a vytrvalými opilci. Za den 54 km a šílené převýšení, cca 4 km tlačíme místy kola neseme, a dokonce někteří sprostě mluví (trasu vybíral ten co byl nejvíc sprostý).

Na vrcholu Tribeče
Na vrcholu Tribeče. (na konci sil)

 

Další den si upravíme etapu do Topolčan na trochu mírnější sklon, je šíleně teplo a další paranormální jev s kávou, prvně jsem ji vylil, následně ji vylila servírka, které bylo mě líto (byla asi námi tak unesená, zejména Tomem), poslední kávu jsem nakonec i vypil. Večer jsme ubytováni v průmyslové a pěkné ubytovně, výborný je diviak a samozřejmě skvělé palačinky od Zdenka, celkem 51 km.

cyklopartia

cyklopartia

Poslední den sjíždíme jen 4 km k nádraží, zrychleným vláčkem se přesouváme do Leopoldova, pak místenkovým rychlíkem do Žiliny, přestup na osobní vlak do Čadce. Jeho nalezení sotva stíháme a jeho situování bychom bez optání Toma nenašli. Z Čadce kolem 12 km přes Beskydy do Mostů u Jablunkova, závěrečná žranice v Mostech a na závěr vláčkem do Dolní Lutyně, dojezd 4 km domu, za den 20 km, za celý výlet cca 350 km na kole, nic moc kilometrů, ale hodně zážitků. Bylo skvěle, jen některé části těl občas nás zlobily.

cyklopartia

Zpracoval: Pavel Glisník, ostatní účastníci byli vyloučeni z redakční rady.

 

Externí příspěvek

Slovenského poutníka – Jozef Terem, zakladatel portálu Dobrodruh Poznámka: redakčně kráceno) HECLA mě i kniha a později film Trhlina. Na Veľký Tribeč (829 metrů), nejvyšší horu celého pohoří Tribeč se vyráží nejčastěji buď z vesnice kostoľany pod tribečom nebo z vesnice Zlatno Upoutala mě zřícenina hradu Gýmeš . Nádherně se vypíná nad krajinou. Tribeč není v žádné divočině, mimo civilizace ani ve vysoké nadmořské výšce. No signál skončil prakticky hned. Později opět místy naskočil, ale tu bych očekával, že bude stále. Že by paranormální jevy? :) Byl teplý, přímo horký den a přítomnost hmyzu byla dost nesnesitelná. Posledních přibližně 20 -30 minut byl chodník stále více v prudším svahu. I terén se dost zhoršil, stal se náročnější. Na cestě kameny, chodník byl užší, vegetace hustší. (Na vrcholu) sedl jsem si a relaxoval. Bylo již chladnější, parádní vzduch, podvečer, ticho. O několik minut přišli vůbec první lidé, které jsem na této túře setkal. Tři Moravané, kteří vytlačili na vrchol i kola. Několik minut jsme si povídali o románu Trhlina, který oni velmi dobře znali. Udělali jsme si vzájemné fotky, rozloučili a vydali na zpáteční cestu. Já zpět k horárni Jedlina, oni se vybrali směrem na Zlatno. Jelikož jsem si s Moraváky chvíli vyprávěl o záhadných zmizeních na Tribeči, místy jsem si uvědomoval, že jsem v tomto lese momentálně úplně sám. Magická síla tohoto momentu trochu dělala své. Zrychlil jsem tedy do kroku, nakolik ani telefon mi stále nefungoval, zamrzl. K horárni Jedlina jsem dorazil za zhruba hodinku, několik minut se kochal panoramatem hradu Gýmeš a vyrazil na cestu domů. Tribeč určitě doporučuji.

Poznámka zpracovatele, nebyli to Moravané, šlo o kosmopolitní skupinu ze Skřečoňa a Šunychla, Pavel se cítí Slezanem byť asi s germánskými kořeny (předkové cca 300 let z Deutsch Leuten), Tom se cítí Slezanem, byť původ má v širším Visegrádu, Zděněk se cítí česky mluvícím Němcem.

jozef terem, tribeč
Dva dobrodruzi, Jozef Terem zakladatel portálu, Tomáš- dobrodruh od přirození

 

Horor Trhlina vzbudil na Slovensku hotovou mánii. Lovci zážitků houfně pořádají nájezdy do tajemného pohoří Tribeč, kde podle legendy mizí lidé, vznikají trhliny v časoprostoru a z obřích bludiček tu člověk snadno přijde o rozum. Jak ovšem zjistil Týdeník Květy, jisté je, že místní teď zažívají opravdový horor kvůli řádění turistů.

Zdroj: https://www.denik.cz/cestovani/tydenik-kvety-tribec.html

Záhadná zmizení:

  • 1929: První zdokumentovaný případ: beze stopy zmizel místní horal Štefan Šamšal. Německy psaný list, který vycházel v nedaleké Nitře, tehdy uvedl, že neúspěšné pátrání po něm trvalo tři měsíce, potom jej policie ukončila. Šamšalovo tělo nebylo nikdy nalezeno.
  • 1930: Cestou z vesnice Mankovce do obce Zlatno se ztratila teprve osmnáctiletá Mária Šlajserová, když nesla babičce a dědečkovi v uzlíku kus chleba, sýr a slaninu. Zmizela na čtyřkilometrovém úseku cesty a zoufalí příbuzní, kteří ji hledali dva týdny, nenašli ani její mrtvolu.
  • 1934: Po cestě z práce v lomu do rodné vesnice Žirany zmizel dělník Andrej Murgaš. Jeho tělo se také nikdy nenašlo.
  • 1939: Záhadně zmizel Walter Fischer, dělník Baťových závodů v tehdejších Baťovanech (dnes Partizánske), který se vydal na výlet na Čierny hrad. Po třech měsících ho prý objevili ležet v bezvědomí s těžkými popáleninami na poli nedaleko města Zlaté Moravce. Dožil zcela zhroucený v ústavu pro choromyslné v Žilině a ze svého ztracení se nikdy nevzpamatoval.
  • 1966: Na lesní cestě z obce Jelenec do lesa směrem k hřebenu Tribeče našel místní hajný asi pět kilometrů za obcí odstavené vozidlo s bratislavskou poznávací značkou. Policie zjistila, že vůz patří manželům Belanovičovým. Oba beze stopy zmizeli.
  • 1980: Z domu na okraji obce Skýcov zmizel šestasedmdesátiletý Čech Antonín Topil, který se sem na stáří přestěhoval. Sousedé tvrdili, že je podivín a chodívá na dlouhé procházky do lesů. Případ je o to víc zvláštní, že opuštěný dům, odkud zmizel, byl zamčený zevnitř. Jeho mrtvola se nenašla.
  • 2012: Koncem června odešel do lesa na houby devětapadesátiletý Jaroslav Buránsky z vesnice Žirina a už se nevrátil. Policie po něm vyhlásila celostátní pátrání, ale bylo neúspěšné.

Zdroj: https://www.denik.cz/cestovani/tydenik-kvety-tribec.html

jozef Terem, Tribeč
Jozef Terem, zakladatel portálu Dobrodruh