Majestátní Himálaj fascinoval lidstvo od nepaměti. Treky v indickém Himálaji vás dovedou nejen do krásných hor, ale také se dostanete do kontaktu s unikátní kulturou místních obyvatel.
Kvůli letním monzunovým dešťům spadá hlavní himálajská turistická sezóna na jaro a podzim. V létě se ale naopak můžete vydat do budhistického regionu Ladakh, který je na samém severu Indie chráněn před monzunovými dešti hradbou hlavního himálajského hřebene. Díky poloze v tomto srážkovém stínu v Ladakhu celoročně téměř neprší a zdejší krajina má charakter vysokohorské pouště.
Ladakh - „Malý Tibet“
Vzhledem k zachovalé budhistické kultuře je Ladakhu často přezdíváno „Malý Tibet“. Nicméně vzhledem k současnému nepříznivému (politicko-sociálně-kulturnímu) vývoji v Tibetu bude možná časem naopak oním „Velkým Tibetem“. Po starých obchodních a dopravních stezkách se v Ladakhu můžete vypravit na treky mezi zapadlými vesnicemi a budhistickými kláštery. Čas se ve vyprahlých horách Transhimálaje jakoby zastavil před stoletími. Moderní svět se pomalu ale jistě prokousává již i do těchto zapadlých končin světa, a tak v hlavním správním městě Ladakhu – Lehu běžně spatříte mnichy s mobilním telefonem u ucha nebo při návštěvě internetové kavárny. Z hlediska výběru treků v horách je třeba brát zřetel na výstavbu stále nových cest vedoucích hluboko do hor na úkor původních stezek. Legendární trek divokým pohořím Zanskar s návštěvou krásných vesnic díky tomu již téměř zanikl.
Východní Ladakh - Changthang
Kdo chce ochutnat nefalšovanou tibetskou atmosféru, měl by se vydat do východního Ladakhu. Tato vysoko položená část Tibetské náhorní plošiny zvaná Changthang je domovem kočujících pastevců v okolí několika překrásných a značně rozlehlých jezer. Dobrou volbou, jak poznat krajinu nomádů, je trek mezi jezery Tso Moriri a Tso Kar. Po šesti hodinách jízdy džípem, nebo po celodenním kodrcání autobusem, který jezdí pouze třikrát měsíčně, vystoupíte u břehů odlehlého jezera Tso Moriri. To je skutečnou ladackou perlou. Jezero leží ve výšce 4540 metrů, na délku měří 25 kilometrů, voda je zcela průzračná a břehy jezera lemují hory Chamser (6620 m n. m.) a Lumser Kangri (6666 m n. m.) či šestitisícový hřeben Mentoku. Na pokochání se jezerem si nechte alespoň dva dny. Čtyř až pětidenní trek k jezeru Tso Kar není náročný z hlediska převýšení (na rozdíl od treků v rozeklaném pohoří Zanskar) ani orientace, nicméně stezka po náhorní plošině první tři dny neklesne pod 5000 metrů, je tedy nutná dobrá předchozí aklimatizace na vysoké nadmořské výšky.
Túra vychází z jediné trvale osídlené vesnice u jezera Korzok přes cca 5500 metrů vysoké sedlo Yalang La. Již cestou potkáváme první stany pastevců, kteří zde v širokých travnatých údolích tráví se svými stády jaků a koz krátké ladacké léto. Mezi velké zážitky patří pozváni do jejich stanů na slaný čaj, který se zde pije navíc s jačím máslem. Trek se vcelku nenáročně vine přes několik pětitisícových sedel za přítomnosti prakticky neustálých výhledů na okolní šestitisícovky. Míst ke stanování je na treku dostatek, pitná voda také není úplnou vzácností a na trase není zdaleka přelidněno turisty.
Během našeho putování na konci léta v září jsme se dvakrát ráno probudili do bílé zasněžené krajiny. Cestou k jezeru Tso Kar se s velkou pravděpodobností setkáte s divokým tibetským oslem kyangem, sami jsme potkali několik stád těchto oslů. Tso Kar je typickým slaným jezerem s fotogenetickými slanými krustami, slanomilnou vegetací a barevnými lagunami, které oživují různobarevné druhy řas. Pro mě osobně nejhezčí místo v celém Ladakhu a při večerním slunci zde u jezera zažívám pravou vysokohorskou nirvánu. - Vyšlo v časopise Svět outdooru. www.photo-svoboda.cz https://www.facebook.com/photosvoboda