Nový Zéland, země dlouhého bílého oblaku

Nový Zéland je stát v jihozápadní části Tichého oceánu. Tvoří jej dva velké ostrovy, Severní a Jižní, a řada dalších malých ostrůvků. První obyvatelé, Maoři, nazvali objevenou pevninu Aotearoa - země dlouhého bílého oblaku. O pár set let později objevila tento kousek světa také bílá tvář - byl to holandský mořeplavec Abel Janszoon Tasman.

No a jak to bývá, netrvalo dlouho a na Aotearou zamířily další a další lodě ze starého kontinentu. Domorodí Maoři nebyli novými událostmi nikterak nadšeni, bránili své území a párkrát se s bělochy semleli. Nakonec to dobře dopadlo, v polovině 19. st. se obě strany domluvily a začaly žít v klidu a míru. Maoři nevečeří bledé tváře a bledé tváře respektují maorskou půdu. A turisté ze všech koutů světa mohou po vzoru Abela Tasmana a Jamese Cooka, ale bez obav, objevovat pohádkovou krajinu Nového Zélandu.

Proč právě sem?

V první řadě kvůli přírodě a jejím divům, kterých je na tomto kousku světa víc než dost. Nový Zéland leží na místě, kde do sebe šťouchají dvě litosferické desky a tak se zde za miliony let vyklubala řada sopek, kráterů, bublajících a kouřících bazénků, gejzírů a pestrobarevných jezer. Procházíte-li se ve městečku Rotorua, která je přítomností geotermálních jevů vyhlášená, na mnohých místech přímo cítíte horkou půdu pod nohama.

Nový Zéland je především zelený a to proto, že většinu jeho území tvoří lesy a pastviny. Oceánské klima s dostatkem srážek vytváří výborné podmínky pro nejrůznější typy vegetace a řadu endemických druhů. Nejlépe to poznáte v lesích. Těm zélandským kralují ohromní šupináči zvaní „kauri“ (damaroň jižní). Ten nejstarší, Tane Mahuta, zarůstá vousem, kapradím, mechem a dalšími pro laika nespecifikovatelnými druhy 1500 let, možná víc. Ze zvířecí říše překvapí množství zpěvných ptáků, vzácné druhy papoušků i nelétavých opeřenců. V pobřežních oblastech se často povalují lachtani a chcete-li spatřit delfíny či velryby, není problém za nimi vyplout dál na moře.

A jaké je zélandské pobřeží a moře?

Stejně pestré jako zbytek země. Od malebných zátok a lagun v NP Abel Tasman, přes dlouhé opuštěné písčité pláže s vysokými dunami a bizarními skalními útvary až po divoké fjordy a dramatické útesy s dunícím oceánem na západním pobřeží.

Nový Zéland je hornatý a místní obyvatelé hory opravdu milují. Pro chození po kopcích, ochranu přírody a další věci s tímto spojené mají dokonce samostatné ministerstvo. Vytvořili výbornou síť turistických tras s množstvím horských chat a bivaků a stejně tak si vyhráli i s tvorbou map a dalších informací ohledně daných horských lokalit. Hory jsou zelené, zalesněné, skalnaté i zasněžené. Záleží na tom, kam se vydáte. Můžete zažít pohodovou nenáročnou turistiku, několikadenní trek divočinou, kde s největší pravděpodobností nepotkáte živáčka i obtížnější horolezecké výstupy v letním i zimním terénu. Nejvyššími horami jsou Jižní Alpy jejichž dominanta – Mount Cook dosahuje výšky 3754m.

A co novozélanďané?

Říkají si „kiváci“ podle svého národního zvířete – ptáka kivi. Často se usmívají a ochotně poradí a pomůžou, je-li člověk v trablích. Mluví „angličtinou“, které běžný evropan porozumí jen velmi těžko. Původní obyvatelé se nazývají Maoři a v zemi tvoří menšinu. Navštívíte-li jejich tradiční představení s hudbou, tancem a ochutnávkou maorské kuchyně, budou na vás koulet očima a vyplazovat jazyk, ale nakonec vás neskutečně dobře nakrmí.

Maorštině porozumíte stejně dobře jako kivácké angličtině.

Tolik o zemi dlouhého bílého oblaku a její pohádkové přírodě. V pár řádcích nelze vyjádřit kouzlo, kterým vás očaruje. Vydejte se na výlet a poznejte krásy této země na konci světa sami.